Osvícenství
Vácslav Hynek hrabě Vratislav z Mitrovic (1777)
Výjezd císařského poselství z města Vídně až do Konstantinopole
...Po audiencí bylo nám dovoleno na zámek Ostřehovský jíti a jej spatřiti, v němž prvé arcibiskup bydlel. Do kostela přijevše, v kterejmž Turci své náboženství provozují, viděli sme pěknou kapličku, všecku vnitř mramorem obkládanou, v níž byl pěkný, mramorový obraz zvěstování Panny Marie mramorem rozličných barev vykládaný. Odtud jsme šli vysokými schody nahoru do obvzláštní kaple pěkný, v kteréž byly figury svatých malovány (však jim oči vydrápali). Podlé tý kaple byl pěknej dosti veliký palác, v němž byly obrazy předešlých králův uherských malovány.
Hned za palácem jest pěkná pavlač všudy vůkol pěknými, mramorovejmi sloupy okrášlená, z níž se daleko do polí a rovin viděti mohlo, na město a Dunaj. Pod tou pavlačí jest dole znamenitá studnice a z skály vytesaná a tak převelice hluboká, že když do ní kámen vhodil, po dobré chvíli, že teprv do vody upadl, slyšeti bylo. A vede se divným a předce znamenitým nákladem voda nahoru z Dunaje - převelmi pěkný vaserkunst.
A musil prvé uherského krále anebo arcibiskupa, kterýž tu svou residenci míval, mnoho tisíc dukátův týž vaserkunst státi. A tak vstavše - spatřivše v pevnosti, co tak viděti bylo navrátili jsme se k šífům a obědvali jsme. A po vobědě zase s našimi průvodci, totiž s těmi desíti šífy, kteří naše k svým přivázali, skrze šifbruk, který odevřeli, po Dunaji jsme se plavili mimo zámek Vyšehradský, po pravé ruce Dunaje na velikém vrchu ležící (a proti témuž zámku na druhé straně velká ves, Maroč řečená, po levé straně Dunaje) a přijeli jsme k večerou do Vacova, kdež také stolice neb residencí biskupská byla; biskup tu nebydlí, však nám toho zprávu dávali, že předce důchody odtud se mu dodávají.
Devátého dne září ranním jitrem jsme vyjeli a ve třech hodinách jsme Budín spatřili. Když sme pak asi půl míle k Budínu připlouli, poslal proti nám baša 19 nasadistů aneb šífů velmi správných, praporečky okrášlených. Ty když proti nám jely a nás dojížděly, ze všech kousků a ručnic salve učinily a naši provazeči zase jim odpověděli : a to po několikrát se stalo. Bylo se nač podívati, kterak po všem Dunaji těch všech 29 šífů se příčkou postavilo, s tak mnohými dardami, s praporečky i většími praporci, jako by mák květl, jichžto všech do 700 bylo na těch šífích. Když jsme pak blíže k Budínu připlouli, tu opět všickni vystřelili a k břehu přitrhli; baše budínský nás dobře profianty opatřiti a guardii od jančařů dáti poručil.
Na ráno totiž desátého octobris poslal baša k šífům pěkných šestnácte koní oupravně rystunky a sedly s třmeny pozlacenými přistrojených, na nichž pan orátor a jiní dvořané stavu rytířského tím způsobem jako v Ostřehově k audienci jeli. Hned na předměstí počnouc až právě k lozumentu bašovýmu po vobouch stranách ulic krygsmani a vojáci řadem stáli, skrze něž pan orátor jel. Až když jsme k bráně lozumentu přijeli, tu okolo 200 jančařův jakožto bašova životní guardie až k schodům stáli. Pak jsme na palác přišli, kdež baše v prostředku stěny drahejmi čalouny a polštáři krumplovanými obestřené seděl; okolo něho přední čaušové a jeho rady a krygsmanové seděli a jiní stáli. Proti bašovi byla aksamitová, červená stolice, do nížto po ruky podání bašovi pan orátor se posadil, a nás okolo 50 osob k tý audienci puštěných za panem orátorem sme stáli. Všecken palác, ač byl dosti velkej, však po zemi naskrze pěknejmi koberci položen a stěny čalouny obestřeny byly...
Pokračovat