Okamžiky věčnosti

Občanská společnost

1848 Císař a král Ferdinand I. Dobrotivý se slavnostně vzdal vlády ve prospěch arciknížete Františka Josefa. Jméno František (podle císařova děda Františka I.) mělo symbolizovat konzervativní hodnoty, zatímco jméno Josef mělo odkazovat na částečné přijetí reformní politiky (podle císaře Josefa II.). V prvních letech mladý panovník podléhal vlivu své matky, ambiciozní arcivévodkyně Žofie (Sofie) Bavorské. Císařem se stal ve svých osmnácti letech, když během potlačení březnové revoluce v roce 1848 odstoupil jeho strýc Ferdinand I. a jeho otec se vzdal trůnu. Od počátku spatřoval svou hlavní úlohu v zamezení další revoluce. Opřel se při tom především o armádu a církev.

Úsilí národního hnutí za český jazyk vrcholí - čeština je konečně spolu s dalšími slovanskými jazyky zrovnoprávněna s němčinou a stává se dalším úředním jazykem. Evropou se šíří socialistické revoluční hnutí lidu bojujícího za občanská práva a nastolení občanské společnosti. Nelíbí se jim ani vláda vrchnosti ani vykořisťování člověka člověkem. Vůdčími osobnosti se stávají němečtí filosofové a ekonomové Karel Marx a Friedrich Engels, kteří sepisují komunistický manifest. S ním sice mnoho lidí nesouhlasí, ale má u vykořisťovaných dělníků rozhodující a masovou podporu. Jejich filosofický i politický vliv byl obrovský a z jejich myšlenek vyšla celá řada směrů v levé části politického spektra. Ve společnosti je podle nich přítomen konflikt mezi ovládanými a vládnoucími, který bude odstraněn zrušením soukromého vlastnictví a nastolením beztřídní, komunistické společnosti. Ve svém boji za socialismus pokračují až do 70. let a jejich ideály přetrvávají až do současnosti. Bylo by zajímavé znát jejich názor dnes, po tom, co byly zrealizovány násilným převzetím moci. Možná, že by s tím sami nesouhlasili a že si to představovali jinak a že jejich myšlenky byly zneužity. Nebo opravdu chtěli těchto cílů dosáhnout násilím a vznikem totalitní společnosti?

V roce 1849 rok je sice revoluční hnutí u nás poraženo, Habsburkové zůstávají u moci a republika po vzoru Francie vyhlášena nebyla, přesto dělníci dosáhli velkých úspěchů. Byla přijata nová ústava založená na občanském, právním a ekonomickém liberalismu, vyhlášena občanská společnost, zrušení robot a poddanství. Vrchnostenský systém je nahrazen systémem státní správy. Později je zavedena i nová měna - Zlatý.

V roce 1849 rok je sice revoluční hnutí u nás poraženo, Habsburkové zůstávají u moci a republika po vzoru Francie vyhlášena nebyla, přesto dělníci dosáhli velkých úspěchů. Byla přijata nová ústava založená na občanském, právním a ekonomickém liberalismu, vyhlášena občanská společnost, zrušení robot a poddanství. Vrchnostenský systém je nahrazen systémem státní správy. Později je zavedena i nová měna - Zlatý. Postavení Čechů v monarchii postupně až do roku 1918 sílí a s ním i národní uvědomění. I když až do roku 1918 si nikdo z nich nedovede představit samostatný český stát, stále méně se identifikují s Rakouskem-Uherskem, reptají na císaře a vládu monarchie. Ta se příliš nestará o České země, ale ani nemá na výběr, protože sílí i nacionální požadavky Němců, kteří žijí v Českých zemích.

V roce 1853 císař přežívá pokus o atentát a v letní rezidenci v Bad Ischlu se seznámuje se svou patnáctiletou sestřenicí Alžbětou Bavorskou (známá jako oblíbená "císařovna Sisi"). Alžběta byla druhá dcera bavorského vévody Maxmiliána Josefa a Ludoviky Vilhelmíny (dcery bavorského krále Maxmiliána I. a sestry Žofie, matky Františka Josefa). Původním záměrem obou matek, jak Františkovi matky Žofie, tak Alžbětiny matky Ludoviky bylo, aby pozornost Františka Josefa I. upoutala Alžbětina starší sestra Helena, zvlané Néné. Všeobecně se počítalo s tím, že si vybere Helenu, která pro tuto úlohu byla také mnohem lépe vychována, neboť Ludovika vždy pečlivě dohlížela na to, aby se Néné řádně vzdělávala, a tak, když Alžběta trávila celé dny venku, Néné většinou seděla nad učebnicemi pod přísným dohledem matky. Navzdory očekávání se však císař místo toho zamiloval do mladší Sissi, která jej okouzlila právě svou bezprostředností a prostotou. Z Néné vyrostl pravý opak Alžběty, byla velmi zbožná, zodpovědná, ale poněkud upjatá dívka. Místo Néné se však císař zamiloval do mladičké Alžběty. Ta nikterak závažně neprotestovala, císař se jí poměrně líbil a navíc cítila malé vítězství nad svou vždy obdivovanější sestrou. Následujícího roku, ačkoliv jí bylo teprve šestnáct (byla o sedm let mladší), se s ní oženil.

Néné, která ho tajně velmi milovala, by byla konzervativnímu Františku Josefovi pravděpodobně mnohem lepší manželkou. Sissi bylo jí tehdy pouhých patnáct let a těžko si tedy mohla objektivně představit všechna úskalí takového sňatku. Ihned po zasnoubení ovšem tehdy velmi mladá Alžběta pocítila tlak dvora na svou osobu. Začalo období velkého studia historie nových zemí, studia jazyků a přísné dvorské etikety. To, na co byla Néné připravována takřka celý život, musela Alžběta zvládnout během jednoho roku. Narychlo se také sestavovala výbava nevěsty (tzv. Trousseau), kterou by Néné ovšem opět měla již plně k dispozici. I když byla Alžběta nanejvýš okouzlující, vídeňská šlechta viděla především nedostačující rodokmen a „nuzné“ poměry, z kterých přicházela.

Jejich manželství bylo šťastné pouze několik málo let po svatbě. Ke krachu významnou měrou přispěla císařova matka, která Sissi přísně svazovala Sissi dvorskou etiketou. František se jí vždy zastával před svojí matkou, protože jí velmi miloval, ale jeho matka si uzurpovala právo na výhradní slovo na dvoře, v politice a co především – převzala výchovu císařských dětí.

Sissi a Františku Josefovi se narodily čtyři děti. V sedmnácti letech porodila své první dítě, dceru Žofii, ale ta zemřela v pouhých dvou letech. Když si mladá Alžběta jednou vydobyla právo vzít s sebou děti na cesty, malá Žofie velmi vážně onemocněla a po několika dnech zemřela, což Alžbětě neustále vyčítala Františkova matka, která tak měla další záminku zabránit jí ve výchově vlastních dětí. Pro Alžbětu to byla taková rána, že vzdala boj o zbývající dvě děti a její vztah k nim zůstal až do smrti chladný. Druhorozená Gisela (1856 - 1932) a vytoužený následník trůnu Rudolf (1858 - 1889) vyrůstali tedy v péči babičky. Za svého „jedináčka“ považovala Sissi nejmladší dceru Marii Valerii (1868 - 1924), již nazývala “maďarské dítě“ nebo “má jediná“, ke které jediné se chovala vřele a věnovala jí také veškerou mateřskou lásku.

V nepřátelské atmosféře rakouského císařského dvora se cítila velmi osamělá, začala se tedy pomalu stahovat do sebe a zanedlouho velmi vážně onemocněla. Dvorní lékař ji poslal na ozdravný pobyt, kde poprvé ucítila svobodu cestování. Od té doby pokaždé, když onemocněla, stačilo odjet z Vídně do nějaké daleké země a Sissi byla jako vyměněná, smála se, hodně jedla a měla chuť do života. Po návratu zpět začaly ovšem všechny problémy nanovo a tak se stávalo, že byla častěji pryč na cestách než ve Vídni. Oč méně měla ráda Vídeň s upjatými, povrchními Vídeňany, tím raději jezdila do Uher, přátelila se s maďarskou šlechtou a oslňovala svým jezdeckým uměním. Zhruba do svých 40 let byla fenomenální jezdkyní – i při těch nejnáročnějších lovech (nejčastěji v Uhrách, Anglii a Irsku) jezdila vepředu a udivovala železnou vůlí a odhodlaností. Právem tedy byla považována za jednu z nejlepších jezdkyň své doby. Další její vášní bylo už od útlého dětství skládání básní.

Do politiky zasáhla významně jen jednou, zato velmi úspěšně. Nadšeně se angažovala ve prospěch Rakousko-Uherského vyrovnání, ke kterému došlo roku 1867. Čím více byla zbožňována Maďary, tím méně byla oblíbena ve Vídni. (Časem si také prosadila maďarské dvorní dámy, z kterých se staly její věrné přítelkyně a byly jedinými osobami, kterým plně důvěřovala). Do českých dějin se naopak nezapsala takřka ničím.

Pozn. Fotografie je z roku 1867, kdy bylo císařovně již 30 let a měla jednoroční milovanou dceru a své poslední dítě Marii Valerii.

Alžběta byla po celý život posedlá svým vzhledem, totou upjatostí na sebe si kompenzovala nedostatek svobody, volnosti a lásky, které se ji nedostávalo, neboť ze zlaté klece nebylo úniku. Zza svoji největší pýchu považovala své neuvěřitelně dlouhé a husté hnědé vlasy, které později dosahovaly až na zem. Každý den jí její osobní kadeřnice musela předkládat vyčesané vlasy na stříbrném podnose a když jich bylo „mnoho“, uštědřila jí císařovna bez váhání políček. Další císařovninou posedlostí byla její váha - nikdy se nepřehoupla přes 55 kg, držela drastické diety - nosila přehnaně utažené šněrovačky - poté se dokonce do korzetů nechávala zašívat a veškerý volný čas naplňovala sportem.

Podnikala velmi dlouhé a náročné túry za jakéhokoliv počasí. Při těchto “rychlopochodech“ jí jen málokdo stačil. Od mládí byla vynikající jezdkyně na koni (amatérská krasojezdkyně). V tehdejší době a při jejím společenském postavení si dovolila to, co žádná jiná šlechtična před ní, totiž jezdit na koni „mužským“ způsobem bez dámského sedla rozkročmo (dnes zcela běžná věc byla tehdy velmi neslýchaná). Byla prý tehdy považována za vůbec nejlepší světovou jezdkyni své doby. Byla i vynikající plavkyně, což v její době také nebylo zcela běžné. Věnovala se však i jiným sportům, které pro tehdejší společnost a zvlášť pro ženu v jejím postavení byly něco neslýchaného. V každém zámku, který obývala, musela být zřízena tělocvična se základním gymnastickým vybavením a také velmi ráda plavala v moři. I díky tomu všemu byla považována za nejkrásnější panovnici své doby.

Sissi si nikdy nesedla, ani ve svých pokojích neměla židle a při hostinách se používala zvláštní klekátka. Brigitte Hammannová, která napsala její životopis, doslova uvádí, že vykazovala veškeré znaky mentální anorexie. Váha 55 kg, která je uvedena výše, je nejvyšší váhou, jíž při 172 cm dosáhla (většinou se její váha pohybovala mezi 44 - 48 kg). Váhu si kontrolovala 3× denně. Tento stav navodil neuspokojivý manželský a společenský život, který vedla, nároky, které na ni byly kladeny a rovněž i její rodinné předpoklady.

Božena Němcová dokončuje Babičku (1853), která je vrcholných dílem literatury éry romantismu. V jejím osobním životě však nemá štěstí, z muže, kterého si vzala se stal krutý tyran, i když ani ona nebyl svému muži věrná. Jednoho letního dne roku 1861 to došlo až tak daleko, že se Božena Němcová v pražském bytě v Ječné ulici třásla úzkostí. Manželé se pohádali a Josef začal Boženu mlátit. A to bez ohledu na to, že už byla nemocná a krvácela (zemřela zřejmě na rakovinu dělohy). Božena ve strachu vyskočila z okna. Ostatně nebylo to poprvé, kdy ji ztloukl. V nedoručeném dopise Vojtěchu Náprstkovi z listopadu 1861 líčila, jak si jednou odpoledne opisovala vlastní pohádky, které si ještě vypůjčila od známého, protože na nové neměla peníze.

Manžel přišel domů v nenáladě, a když uviděl Němcovou, začal svazek pohádek trhat. „Ale to jsem se tak rozzlobila a vytrhla jsem mu to z ruky vší silou, a když mě nechtěl pustit, kousla jsem ho do ruky, až mu tekla krev,“ psala. Manžel se vrhl na svou ženu, ale tentokrát ji zachránil syn Jaroslav, který se před ni postavil a řekl: „Netluč tato mamu, ona má pravdu, proč jí to trháš, ona si to chtěla opsat a beztoho si musela ty pohádky vypůjčit.“ Manžel odešel se sakrováním do hospody. A tam podle Boženy „mě pomlouval, že jsem se kurvila s Lamblem, že jsem nehospodyně. Domů když přišel, bylo pokračování. Ty neřáde, ty chcípneš někde za plotem, kdybys raději sirky prodávala!“ Situace mezi manželi byla neúnosná. Božena dokonce manželovi platila za jeden pokoj v jejich bytě a bydlela v něm s Jaroslavem. O otce se starala dcera Dora. "Takových nadávek, co nám dal".

Němcovi se zraňovali navzájem, dva nespokojení lidé, kteří si nerozumějí, a přece oba touží po štěstí. Každý ovšem svým způsobem. Němec trpěl tím, že se mu nedaří uživit rodinu (od roku 1857 byl v penzi, ale snažil se neustále přivydělávat), takže se sotva protloukali. Vinu dával své ženě, která podle něj neuměla vůbec hospodařit. (následující fotografie byla pořízena mezi lety 1850-55)

O tragédii jejich svazku věděla celá Praha. „Když jsem z Prahy odjela (30. července 1861), byla jsem odhodlána nikdy víc k mému muži, že se nevrátím, neboť jsem ten poslední měsíc od něho tolik zkusila, a nejen já, ale i děti, že to nebylo už k snešení. Jak ráno vstal, začal nadávat a hulákal, dokud neodešel, a to mu bylo jedno, byla-li posluhovačka, anebo sluha, to mu bylo jedno. Žádný, ani ten nejsprostší pacholek nemohl by si vymyslet takových nadávek, co on nám dal, a když jsem Doru bránila, aby ji nebil, uhodil mne - a to jsem byla už churavá,“ opět psala Němcová Náprstkovi. V dubnu 1861 Němec Boženu ztloukl tak surově, že utekla na policii. Nejlepší vztah měli k sobě v době, kdy se neviděli. Přesto manželství spělo k rozvratu. Politická perzekuce a bída udělaly své. V 1859, kdy už byl v Praze, roztržka začala. Podtrhly ji i rozdílné představy o budoucnosti dětí - Němec chtěl, aby Dora doma přiložila ruku k dílu, a ne se vzdělávala ve snaze stát se učitelkou. Jaroslav, který se chtěl stát výtvarným umělcem, si měl okamžitě vydělávat.

V listopadu 1859 si Němec napsal tvrdou žádost o rozvod. Mimo jiné Boženu nařkl z nechuti k domácí práci a žádal, ať se živí „na svou pěst“. Vyhrožoval, že nebude přispívat na domácnost. Oficiálně se ale nerozvedli. A situace se vyhrotila v uvedeném červenci 1861. Tehdy Němcová z Chlumce nad Cidlinou, kam utekla před mužem, odjela do Litomyšle, kde měl nakladatel Augusta vydat její sebrané spisy. Nestalo se tak, Němcová už nebyla schopná psát a upravovat vlastní dílo. Bylo jí špatně, trpěla horečkami. Nakonec ji musel Němec odvézt domů. Zemřela 21. ledna 1862 v šest ráno. Josef Němec se staral o její odkaz až do své smrti 17. září 1879.

1860 V roce 1860 František Josef I. otevřel cestu k reformě Rakouska v konstituční monarchii a postupně se přizpůsoboval nové roli konstitučního panovníka, která sice neodpovídala jeho osobní víře, ale kterou přijal. Stal se spíše mužem kompromisu než zastáncem tvrdé linie politické reakce. Za touto změnou stála zřejmě snaha o zachování celistvosti monarchie. Jeho výnosem je zrušen absolutismus a feudální společnost se tak mění v občanskou, roste informovanost a začíná se utvářet politika - formuje se veřejného mínění a politické proudy, vznikají první politické strany. Ministr Bach však ještě přísněji než dříve dohlíží na provádění cenzury, aby nedošlo k ohrožení moci císaře a policejní režim pokračuje.

Ve společnosti se s novou idealistickou filosofií o rovností lidí v komunismu začíná výrazně prosazovat i nový světový názor - ateismus, ve kterém žádný Bůh neexistuje. Končí tak éra poslední generace v Čechách, ve které se k víře hlásila absolutní většina obyvatelstva a nastupuje nová generace, která uznává více materiální a individuální hodnoty, sebeprosazení se na úkor druhých, úplný ateismus (popření Boha) nebo materialismus (bez konkrétní křesťanské víry). V kultuře a umění se tak romantismus začíná mísit s realismem.

Po vzoru Paříže vznikají také u nás první zábavné kluby - šantány, ale i kultivovanější kabarety. V nich se rodí také populární - zábavná hudba.

Vrcholí průmyslová revoluce, kdy se z převážně zemědělského kraje stává průmyslově rozvinutá velmoc. Průmyslová výroba se vyrovnává i řemeslné. Postavena je první plynárna v Praze, vznikají další elektrárny a je sestrojená i první elektrická lokomotiva. Vzlétají první vzducholodě, používají se první faxy a navázáno je i telegrafické spojení mezi Evropou a Amerikou. Silniční sít v Čechách má již téměř čtyři tisíce kilometrů. Mezi Evropou a Amerikou je navázáno telegrafické spojení (1858).

V Praze vládne čilý stavební ruch - probíhá velká moderní výstavba Prahy. Bourají se staré středověké hrady, barokní a rokokové měšťanské domy a na jejich místech rostou činžovní domy (pro střední vrstvy obyvatelstva) a pavlačové (pro chudší vrstvy), dláždí se prašné ulice, buduje se kanalizace, vodovody, průmyslové objekty, elektrárny, nábřeží a nádraží, veřejné olejové osvětlení se již všude nahrazuje plynovým. Koňský trh je přejmenován na Václavské náměstí. Do provozu je dán druhý most přes Vltavu - řetězový Františka. U Prahy rychle rostou nová průmyslová předměstí Karlín, Smíchov, Vinohrady, Žižkov, Vysočany, Libeň či Holešovice.

Začíná se šířit zvyk vánočních stromků a na štědrovečerní večeři dříve oblíbená pečená husa a tvarohové koláče nahrazuje kapr.

V Říši žije 17 mil. Slovanů a z toho 6,5 milionů Čechů, 5 mil. Italů a Rumunů, 8 mil. Němců a 5 mil. Maďarů. Stav k roku 1857 - počet obyvatel českých zemí: 7 017 000.

Největším městem v Evropě je Londýn (2,2 mil.) a dále Paříž (1 mil.), další města: Vídeň (444), Moskva (360), Stockholm (93), Brusel (142), Amsterdam (224), Bukurešť (120), Oslo (40), Sofie (30). V Čechách Praha (118 tis.), Liberec (16), Plzeň (9). V USA New York (1 mil.). Celkem žije na světě již 1,22 miliardy lidí, z toho v USA zatím jen 30 mil.

1859 Založen je živnostenský úřad, což znamená úplnou svobodu podnikání a konec absolutismu. Je však vydána nová ústava, která opět ruší česko-německou rovnoprávnost (1861). To však již nevyvolává žádný velký odpor, lidé už dobře vědí, že je jen otázkou času, kdy se poměry změní. Politická scéna se totiž rychle formuje a sní i čilá činnost nejrůznějších, nejen politických spolků a uskupení. Na politické scéně se formují tři hlavní proudy - nacionální (měšťané), konzervativní (šlechta) a liberální (český). Vzniká první socialistická organizace. Založena je živnostenská banka (1869). Patriarchární společnost je na ústupu a ve společenském životě se stále více prosazují i ženy (emancipace). Povinná školní docházka je prodloužena až do 14 let.

Lidi však nezajímá jen politika, chtějí opravdu žít, neformálně se bavit a užívat si. Založen je i “tělocvičný spolek pro všechny nejen pro bohaté” Sokol (1862) a pěstování masového sportu je novým trendem, který se šíří ve společnosti. Vzniká i mnoho kulturních spolků a center společenského života (hospody, kavárny, divadla, spolky, tančírny, poutě, restaurace, plesy, bály, šantány, kabarety). Vznikají první základy zábavního průmyslu, vedle lidové hudby vzniká nový druh - zábavná, taneční nebo-li populární hudba. Není to ovšem jen populární hudba, vzniká i ryze česká vážná hudba. V ní je však toto její počáteční období generace Smetany, Dvořáka, Fibicha či Janáčka zároveň nejslavnějším. Češi chtějí mít i své vlastní velké divadlo - koná se sbírku na stavbu Národního divadla a pokládají se jeho základní kameny. Je dbáno i na vzdělání - povinná školní docházka je pro děti až do 14 let. V celém tomto období jsou položeny základy již současného typu společnosti. Na vánoce začínají lidé stromky i zdobit a dávat si dárky, nejen ve městech, ale i na venkově.

V USA řádí občanská válka severu (demokratické státy Unie) a jihu (otrokářské státy Konfederace), ve které vítězí demokraté. Hned pak od Ruska kupují Aljašku a mají téměř 39 mil. obyvatel. Po skončení války začíná již raketový hospodářský rozvoj Spojených států a lidé z Evropy se tam začínají masově stěhovat. Zatím však jen ze západní Evropy, především z Británie a Irska.

1866 Zatímco v Americe válka končí, v Evropě začíná jiná, v níž dochází i k drancování Čech. Naše země je to totiž ve válce s Pruskem, které je ve sporu o vedoucí postavení v Německé unii vítězem. Nejen, že je Rakousko nuceno vzdát se některých území, ale dochází i k rozpadu Unie a rozdělení monarchie na dva státy - federaci Rakousko a Uhersko. Opět se objevuje epidemie cholery.

Karel Havlíček Borovský

Pokračovat