Okamžiky věčnosti

První republika

1918 Rakousko-Uherský císař Karel I. se v již zoufalé situaci se pokusil vyhlásit 16. října 1918 federaci, ještě v průběhu října se začalo Rakousko-Uhersko rozpadat. Po porážce Rakouska-Uherska a skončení druhé světové války se mění celá, válkou hospodářsky i kulturně zcela rozvrácená Evropa. Lidé hromadně emigrují za lepším životem do USA. Národy bojující za svoji nezávislost se konečně osvobodily a získaly vlastní suverenitu. Zcela se mění mapa Evropy a na místě velkých říší postupně vznikají nové státy. Císařství tak nahrazují nové svobodné republiky. V zájmu posílení nezávislosti nového státu je k Německem a Rakouskem ohroženým Čechám připojeno i Slovensko ohrožené zase Maďarskem a tak vzniká Československo - první republika, nový společný stát Čechů a Slováků.

Příčiny rozpadu Rakouska-Uherska

Někdy se velké státní útvary rozpadají na malé státy, jindy se spojují a vznikají velké federativní státy. V případě států ve kterých je ale více národů je problém často právě etnické napětí, pocit menších národů, že jim vládnou větší a potřeba malých národů se osamostatnit.

Emancipace Čechů začala národním obrozením koncem 18. století. Tehdy si nejen Češi uvědomili, že nejsou jen periférií vyspělejšího národa, ale že mají navíc. Začala velká světová emancipace, malé státy si postupně začaly budovat svoji kulturu a státnost, kolonie velkých mocností se začaly rozpadat... To vše vyvrcholilo s koncem I. světové války a novým uspořádáním Evropy, které bylo důsledkem válečných událostí, etnického napětí a národního obrození.

Jaké bylo tedy postavení Čechů v Rakousku? Praha byla jen provinčním městem. Celé Čechy ležely mimo hlavní zájem Habsburků. Čechy vnímali spíše jen jako své území pro svůj průmysl a podnikání. Češi tehdy měli jiné starosti a jak dopadla bitva Habsburků a českých stavů na Bílé hoře, víme. Český národ byl poražen a začleněn do říše švýcarského rodu Habsburků, kteří o několik se let později zabrali celou střední Evropu. Češi rezignovali, někteří byli popraveni, jiní odešli do emigrace (jako Komenský). Ale časem si na to zvykli a život upadl do všednosti. Po zdlouhavé a vysilující třicetileté válce nikdo neměl chuť řešit národností otázky a lidé přivítali, když se země stabilizovala, nastal konečně mír a hospodořství se začalo růst. Politické problémy po dlouhé válce bez jasného vásledku už nikdo neřešil.

Habsburkové dali zemi dokupy, nastal kulturní i hospodářský rozkvět podle rakouského modelu. A Češi v něm pomalu ale jistě zapoměli na své kořeny. Také náboženská situace se uklidnila, Čeština byla ale jako jazyk odstavena na vedlejší kolej, užívala se především němčina a dříve mezinárodní latina. Občas byla dokonce v úředním styku zcela zakázána. Vývoj české kultury se od začlenění českých zemí do Rakouska prakticky zastavil. Preferována byla kultura německá. Česká nebyla oficiální záležitostí říše a přežívala jen v lidovém podání. Nastal takový úpadek českého jazyka, že každý psal jak chtěl. Nebyla žádná jednotná mluvnice, žádná pravidla.

To se pomalu začalo měnit až po dlouhých 200 letech, kdy se Češi vzchopili a vzpomněli si na své národní kořeny. Tak český národ začal prožívat své národní obrození - nebo spíše probuzení. Na scénu přicházelo stále více národních buditelů, kteří burcovali národ k uvědomění a k sebevědomí. A na jejich stranu se přidávalo stále více Čechů, až později začaly sílit i hlasy po nezávislosti a samostatnosti. Jejich sen se splnil v roce 1918 vytvořením samostatného státu.

Ne sice jen jejich, ale samotný český stát by byl velmi zranitelný, a navíc na území Čech byla jedna třetina obyvatel němci. Také další slovanské národy toužily po samostatnosti. Bylo tedy dohodnuto, že český, slovenský a rusínský národ bude spojen do jednoho státu, což bylo výhodné i pro Slováky a Rusíny. Slováci byly zase pod tlakem Uher, protože také Maďaři považovali Slovensko za své území (a dodnes považují). A Rusíni, ti už vůbec nevěděli kam patří, ve své historii byli tu součástí jedné říše, tu zase jiné. Navíc Podkarpatská Rus byla vůbec nejzaostalejší oblast.

Masaryk tedy v roce 1918 prosadil spojení českého, slovenského a rusínského národa do jednoho státu a osamostatnění se obou slovanských národů od Rakouska-Uherska, ale zdaleka ne všichni Češi a Slováci byli tímto krokem nadšeni a někteří byli i jasně proti tomu. Nicméně potřeba obou malých národů se emancipovat byla velmi silná a převážila. Zatímco před druhou světovou válkou to bylo pro českou republikou období velké výstavby a později konjunktury, Češi vybudovali na Slovensku první průmysl a položili základy k tomu, aby se jednou také Slovensko stalo kulturní a průmyslovou zemí. To mělo ale i své stinné stránky.

Již po puči v SSSR v roce 1917 byli do nově vzniklého Československa nasazeni komunističtí špehové a revolucionáři, aby začali připravovat komunistický převrat také zde, což se jim nakonec těsně po válce, o 30 let později konečně podařilo. Měli to usnadněné právě tím, že Československo bylo samostatné. V Rakousku se jim to bohužel nepodařilo, přestože stejný převrat připravovali i zde.

Na jednu stranu můžeme tedy říct, že Československo umožnilo emancipaci obou malých slovanských národů, ale na druhou stranu pomohlo sovětským komunistům dostat pod svoji kontrolu střední Evropu. Česká republika má později, od roku 1993 poprvé od středověku, než jsme se stali součástí Habsburské monarchie samostatný stát. A Slovensko má od té doby svůj vlastní stát vůbec poprvé v celé své historii. Ale to už moc předbíháme...

Idea spojení Čechů, Slováků a Rusínů do jedné republiky vychází nejen z kulturní a jazykové blízkosti, ale jak jsme řekli, především z faktu, že nová republika bude takto silnější. Čechy jsou totiž stále pod silným vlivem Němců, stejně jako Slováci a Rusíni pod tlakem Maďarů. Úředními jazyky nové republiky jsou v Českých zemích čeština, na Slovensku slovenština a v Podkarpatské Rusi ukrajinština. Prvním prezidentem se stává Tomáš G. Masaryk, významný představitel české politické scény již v 19. století a leader realistické strany Mladočechů.

Významnou postavou již v této době je i budoucí president Edvard Beneš. Již na po začátku první světové války organizoval vnitřní odboj. Roku 1915 odešel do zahraničí, kde spolupracoval s Masarykem a M. R. Štefánikem. V roce 1916 se Edvard Beneš podílel na ustanovení Československé národní rady, v níž zastával místo generálního tajemníka. Důležitým výsledkem Benešovy diplomacie bylo uznání Československé národní rady jako představitele nového státu Francií, Velkou Británií a Itálií. Po vyhlášení svrchovanosti Československé republiky 28. října roku 1918 byl jmenován ministrem zahraničí ve vládě K. Kramáře, domů se vrátil v září 1919. V letech 1921–1922 zastával Edvard Beneš funkci československého předsedy vlády (vláda Edvarda Beneše). Byl členem a místopředsedou Čs. strany národně socialistické. Nejpozději od roku 1927 byl svobodným zednářem.

1919 Brzy po světové válce sílí extrémistická hnutí pravice i levice po celé Evropě. Jako odpor proti komunismu vzniká nové kontrarevoluční pravicové hnutí - fašismus a nacismus - totalitní ideologie nacionalismu a socialismu, mající ideál čisté lidské rasy a identity. V roce 1919 budoucí, nový a nyní ještě nacistický vůdce jedné neznámé extrémistické strany na sebe brzy strhl její vedení, když dokázal svým charismatickým a populistickým řečnictvím zmnohonásobit členstvo. Ještě několik let ale potrvá, než se jeho strana stane známou a jeho jméno vstoupí do podvědomí veřejnosti. Nyní ho ještě většina ostatních, kteří ho znají, nebere vážně a posmívá se mu.

Z Leninovy iniciativy vzniká Komunistická internacionála, která mu měla sloužit k do dalších zemí. Rudá armáda expandovala do sousedních zemí a její úspěšné tažení Polskem dávalo naději na spojení se nejen s maďarskou, ale i s německou a francouzskou revolucí. Krátce před bitvou u Varšavy poslal Lenin vzkaz italským komunistům, že je třeba bezodkladně připravit revoluci v Itálii, která by usnadnila Rudé armádě cestu do Itálie a Říma poté, kdy bude sovětizováno Československo, Polsko a Maďarsko. Tyto plány ovšem přišly vniveč poté, kdy byla Rudá armáda v bitvě u Varšavy rozdrcena. Lenin sám tím byl velmi rozhořčen, nicméně bral to pouze jako odklad nevyhnutelného. Pevně věřil, že co nevyšlo nyní, vyjde později, neboť je to vědecky předpovězená nutnost.

Také v USA sílí strach z komunismu a je založena FBI (1919). Lidé stále ještě masově opuštějí zbídačenou a válkou rozvrácenou Evropu a emigrují do USA s nadějí lepšího života, kde však na ně nikdo s otevřenou náručí nečeká a pro velkou většinu z nich jsou začátky děsivé. Do nově vzniklého Československa jsou záhy nasazení první komunističtí špioni a v Moskvě je založena KSČ. Se vznikem nové poválečné Evropy záhy končí i vlna emigrací do USA - Spojené státy zpřísňují emigrační podmínky (1921).

1920 Dva roky po vyhlášení republiky se konají první volby, v níž vítězí ČSSD (koaliční vláda K. Kramáře), je přijata ústava i zavedena nová měna - Kč. Ideálem nadšeně budované nové republiky je snaha o návrat ke ztraceným hodnotám humanity, etiky, morálky, tolerance a snášenlivosti. Ve druhých volbách v roce 1925 vítězí ČSL, vláda rudozelené koalice (Vl. Tusar) a ve III. volbách Agrární strana, vláda "panské" koalice (Udržal, 1928).

Nová republika zavádí zcela novou sociální politiku a zavedena je 8 hod. pracovní doba. Stejně se mění i životní styl, nastává obrovský stavební rozmach ve slohu funkcionalismu, rychle se rozvíjí věda a kultura, technologická revoluce, městská i meziměstská doprava, rozhlas, telefon. Vznikají velké monopoly, např. Škoda, ČKD. Československo se brzy řadí mezi první deset největších světových velmocí (!)

V dubnu 1920 Adolf Hitler změnil název strany na Nationalsozialistiche Deutsche Arbeiterpartei, Národně socialistická německá dělnická strana - nacisti. Od té chvíle se děsivá nacistická mašinérie pohybovala nezadržitelně vpřed.

1920 Naproti tomu na východ od nás to nevypadá vůbec dobře. Lenin dává brutálně potlačit vzpouru kronštadtských námořníků a několik rolnických povstání. Poté vydal sérii brutálních rozkazů, které prý udělaly z poprav bez soudu standardní metodu. V roce 1922 vydal směrnice pro boj s církvemi, zejména pak s pravoslavnou církví, v nichž nařídil odstranit cenné věci z kostelů a vyzval přitom k vraždění kněží (z Leninových instrukcí: „Čím větší množství reakcionářských kněží a reakcionářské buržoazie bude v této záležitosti zastřeleno, tím lépe.“ Když se objevily protesty proti popravám a krutému zacházení zejména s dětmi, Lenin poznamenal: „Ať psíčci buržoazní společnosti… poštěkávají a kňourají nad utracením každého nežádoucího štěněte. My kácíme velký starý prales.“

V ekonomické politice prosazoval kolektivizaci a tvorbu kolchozů a přestavbu průmyslu. Jako relativně úspěšný lze zhodnotit pouze projekt elektrifikace, zbytek prý skončil katastrofou a vedl ke zbídačení Sovětského svazu. Lenin musel nakonec přistoupit na politiku povolení určité formy drobného ekonomického podnikání), aby zabránil úplnému zhroucení ekonomiky, a zcela odstoupil od kolektivizace.

26. května 1922 ranila Lenina první mozková mrtvice. Částečně se po ní sice zotavil, ale neustále si stěžoval na nedostatek duševního klidu a jeho psychika byla zřejmě vážně narušena. Přesto stále zastával (oficiálně i fakticky) vedoucí úlohu ve státu až zhruba do prosince 1922, kdy se jeho stav opět zhoršil. Mezi prosincem a březnem roku 1923 sepsal tzv. závěť (Dopis sjezdu), ve které mimo jiné varoval před Stalinem. V březnu dostal další mrtvici, po níž už z něj zbyla pouze lidská troska. Následující rok umírá.

Počet obyvatel Prahy, opět hlavního města, prudce roste a osahuje až 700 tisíc. V roce 1922 je připojeno mnoho okolních obcí a je vytvořena tzv. Velká Praha, které má již cca poloviční velikost dnešní Prahy. Do roku 1922 je pouze malým městem zahrnující pouze vnitřní centrum. V roce 1922 je vyhlášen Sovětský Svaz, v jehož čele stojí od poloviny 20. let po zesnulém Leninovi Stalin.

V roce 1923 začíná vysílat Československý rozhlas, ale hudba a jazz do něj začíná pronikat až teprve koncem 20. let. Lidé ještě na moderní hudbu nejsou připraveni a vysílání je i velmi časově omezeno. Dosud stále neznámý Adolf Hitler vede nezdařený mnichovský puč, po němž byl sice odsouzen do vězení, kde setrval přes rok, využil však soudní proces ke zvýšení své popularity a ve vězení napsal své hlavní programové dílo Mein Kapf. V tomto roce vznikla vlajka Sovětského Svazu (první verze).

V tomto roce vznikla vlajka Sovětského Svazu (první verze).

V roce 1924 je zásluhou Rudolfa Těsnohlídka vztyčen první veřejný vánoční strom, a to v Brně - začíná tak nová vánoční tradice. Poválečné jsou ztráty již dohnány a v roce 1925 již životní úroveň převyšuje předválečný stav. Od roku 1926 jsou gramodesky již nahrávány elektrickým způsobem, výrazně se zvyšuje kvalita záznamu, který již nemá plechový zvuk jako u mechanicky pořízených nahrávek. Objevují se i první elektrické gramofony. Koncem 20. let je již elektřina zavedena do 80% domácností a elektrické spotřebiče se pomalu stávají jejich běžnou výbavou. Je objeven penicilin, bez něhož epidemie chřipky ještě koncem války zahubila v USA na půl milionu obyvatel.

1929 Po vypuknutí velké celosvětové hospodářské krize koncem dvacátých let se především v těžce postiženém Německu začalo dařit extremistům. Roste nespokojenost s hospodářskou situací, lidé se bouří, roste chaos a anarchie, živná půda pro etrémisty, kteří jsou na sebe schopni strhnou tmasy nespokojených lidí. Největší postavou se stává Adolf Hitler, který vedl puč již v roce 1923, ale tehdy byl uvězněn. Nyní se mu daří mnohem více. Jeho strana NSDAP se vypracovala na nejsilnější politickou stranu země, navíc přitom získala i podporu části konzervativních elit a průmyslníků, kteří se obávali rostoucího vlivu komunistů. Strhuje na sebe pozornost nespokojených Němců, kteří cítí potřebu vnést do života nový řád a nastolik pořádek. Mnoho z nich mu uvěří, ba dokonce vidí v něm zachránce a spasitele. Další se mu později budou muset jako novému vůdci podřídit povinně, neboť Německo se brzy stane totalitním státem.

1930 Zahájeno je letecké spojení mezi Severní Amerikou a Evropou. V amerických kinech se objevují koncem 20. let první zvukové filmy, které se ve 30. letech stávají běžnou součástí života u nás. V té době u nás vzniká moderní synkopická populární hudba, v Americe pak jazzové orchestry nahrazují velké swingové big bandy. Přestože Slovensko je dosud zaostalou zemědělskou zemí, v Čechách ve třicátých letech po odeznění hospodářské krize pokračuje prudký hospodářský růst a nebývalý rozvoj kultury a zábavního průmyslu.

Adolf Hitler zakládá v roce 1932 Nacionální soc. dem. stranu dělnickou, jednotky SS a gestapa zakročují proti dělníkům, rozněcují šovinismus a rasismus. Hitler prohlašuje v Mnichově následující: Českou pánev a Moravu a východní regiony na hranici Německa osídlíme německými sedláky. Čechy vysídlíme na Sibiř nebo do oblasti Volyně…..Češi musí opustit střední Evropu.

Od roku 1933, kdy se nacisté chopili moci v Německu, bylo Československo ve vážném nebezpečí stran německé expanze, která měla své motivy politické (revizionismus), ideologické (nároky na bývalá území německé říše a expanze na východ), strategické (průmyslový potenciál českých zemí a jejich poloha). Tomuto nebezpečí se Československo snažilo čelit jak budováním silné moderní armády a pohraničních opevnění, tak i posilováním spojeneckých svazků se západními velmocemi (Francie) a nově i Sovětským svazem. Naproti tomu Francie, hlavní spojenec Československa, neměla zájem o další krvavý konflikt s Německem, pokud by vítězství nebylo předem dostatečně pojištěno spojenectvím s dalšími velmocemi, především Velkou Británii a SSSR. Podstatnou slabinou těchto záměrů bylo, že vláda Velké Británie v té době považovala za hlavní nebezpečí pro Britské impérium Sovětský svaz.

Německé nároky vůči Československu pak byly před světovou veřejností vysvětlovány jako částečná náprava Versailleského systému, který nastavil Německu příliš tvrdé podmínky po první světové válce, a také naplnění přirozeného práva na sebeurčení pro etnické Němce v Československu. Skutečnost, že nacisté sami ve své zemi utlačují národnostní a náboženské menšiny a navíc že neplní sliby (nároky vůči Československu, stejně jako anexe Rakouska byly dříve kategoricky popřeny) byla přitom záměrně přehlížena. Důsledkem toho všeho bylo, že západní velmoci, na jejichž pomoc při obraně proti německé agresi československá vláda nejvíce spoléhala, měly spíše snahu se s nacisty dohodnout, a to i za cenu obětování Československa. Československo bylo připraveno se bránit, protože čekalo útok Hitlera. (Němečtí generálové v čele s Ludwigem Beckem byli připraveni v případě napadení Československa a vypuknutí války s Anglií a Francií zatknout Adolfa Hitlera).

Hitler je zvolen německým kancléřem. Německo se za jeho vlády stává totalitním fašistickým státem Sudetoněmeckou strana SDP K. Henleina nejsilnější stranou Německa. Komunismus je zakázán, opozice rezignuje a vznikají i první koncentrační tábory. Fašismus se šíří i v dalších zemích, vedle Německa se stávají dalšími totalitní státy Španělsko, Portugalsko, Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávie, Bulharsko, Maďarsko, Rakousko, Polsko a pobaltské státy. V roce 1936 pak Německo uzavírá s Itálií fašistickou koalici a rozbíhají se přípravy na novou válku.

1937 V roce 1935 president Tomáš G. Masaryk abdikuje ze zdravotních důvodů (zánět plic) a o dva roky později umírá. Po odstupujícím presidentovi je zvolen novým presidentem Edvard Beneš a jeho politika pokračuje v demokratickém kurzu, na který je však vyvíjen stále silnější tlak a v Evropě začíná být stále větší dusno. Dáno je do provozu nové letiště Praha - Ruzyně a mění se pravidla silničního provozu (jezdí se nově vlevo).

1938 Mnichovská dohoda (označována také jako Mnichovská zrada či Mnichovský diktát) byla dojednána 29. září 1938 v Mnichově. Zástupci čtyř zemí – Neville Chamberlain (Velká Británie), Édouard Daladier (Francie), Adolf Hitler (Německo) a Benito Mussolini (Itálie) – se dohodli, že Československo musí do 10. října postoupit pohraniční území obývané Němci (Sudety) Německu. Zástupci československé strany byli přítomni, ale k jednání samotnému nebyli přizváni. Velkým šokem bylo, že Československo v zájmu zachování míru zradily i takové země jako Británie a Francie, jen proto, aby byl zachován mír a Hitler dostal to, co chtěl. Sudet jsou obsazeny Německem a Rakousko připojeno k Německu. ČSR musí odstoupit Německu pohraničí - Sudety všeobecná mobilisace Heileinova SdP požaduje připojení Sudet k Německu, český president Edvard Beneš po dalším nátlaku Francie a Británie, které se chtějí vyhnout válce s Hitlerem ustupuje, ale Hitler chce víc. Mnichovská dohoda byla završením činnosti Sudetoněmecké strany Konráda Henleina a vyvrcholením snah Adolfa Hitlera rozbít demokratické Československo, což bylo jedním z jeho postupných cílů k ovládnutí Evropy. Mnichovská dohoda je příkladem politiky ústupků.

Tento rok byl váznamný pro překladatele a právníka Emila Háchu, budoucího prezidenta. Toho roku zemřela Marie Háchová, jeho žena, se kterou prožil harmonické manželství, a také se rozvedla jeho dcera. Druhá změna přišla po abdikaci Edvarda Beneše v důsledku mnichovské dohody a po přijetí ústavního zákona o autonomii Slovenska a Podkarpatské Rusi. Nový československým prezidentem se stává v této nešťastné době právě on, který byl na nátlak svého okolí zvolen 30. listopadu 1938. Nezůstal však ve funkci ani půl roku, neboť nezávislá republika bude rozdělena a Čechy s Moravou připadnou říši.

Pokračovat