Okamžiky věčnosti

Normalizace

1970 Po násilně potlačené revoluci se situace uklidňuje a "normalizuje", lidé rezignují a podobně jako v časech romantismu, uzavírají se raději do svého soukromí, stávají se pasivní a neteční. Hlavním rysem normalizačních let byla šedivá průměrnost, v níž se generace květinových dětí 60. let již smířila s politickým vývojem, život šel dál. Nebylo kam spěchat, nebylo čeho dosahovat. Hlavními náplněmi volného času byl hlavně útěk na chalupu či chatu, víkend co víkend hromadný úprk z měst. K tomu napomáhá i zavedení volných víkendů, které komunisté obyvatelům dopřávají. Mění se životní styl, který se orientuje především na život v rodinném kruhu. Lidé se vdávají a žení záhy po škole nebo po vojně, často i dříve (průměrný věk nevěsty a ženicha je 20 a 22 let). Mají však podstatně větší jistoty než dnes. Přes bídný stav hospodářství patří Československo k nejvyspělejším socialistickým zemím a žádná bída tu neexistuje a většina obyvatel má vše potřebné k téměř spokojenému životu. Kultura se přes drobná omezení rozvíjí naplno zdaleka nejen již ve službách ideologie a není tak závislá na finančních zdrojích jako dnes, kinematografie vzkvétá.

Režim se snaží srovnávat krok s vyspělým světem, ale navzdory plnění plánů na 100% dosahuje jen částečných úspěchů a ekonomika spíše stagnuje. Zahájeno je vysílání II. programu Československé televize a o rok později je otevřen úsek první dálnice D 1 Praha - Brno. V roce 1973 je konečně zahájeno (se 6ti letým zpožděním oproti západním zemím) barevné televizní vysílání, barevný přijímač si však mohou dovolit jen ti nejbohatší. O další rok později je otevřen první úsek metra C Florenc - Kačerov.

1975 Novým prezidentem je zvolen Gustáv Husák - symbol normalizace. Území Prahy se rozšiřuje o nové obce a Praha se stává velkoměstem. Probíhá nová vlna masové výstavby "moderních" panelových sídlišť, otevírají se nové obchodní domy, pokračuje stavba metra a otevírají se nové stanice. V Tuzexu se objevují první kazetové magnetofony a o rok později se začínají pravidelně vydávat i magnetfonové kazety. Americká okupace Vietnamu končí po dlouhých deseti letech fiaskem a USA stahují svá vojska. Japonsko se stává světovou velmocí.

1976 Je zahájena výroba nové série vozů Škoda, které nahrazují stará MB. Označení nemají zrovna nápadité, tato série, které začíná číslem 105 pokračuje i nadále jen číslováním stejné řady. Tyto vozy se vyrábějí neuvěřitelných čtrnáct let, tedy ještě v po revoluci, do roku 1990 a je jich vyrobeno závratných více, než dva miliony kusů. Dlouhá léta byly tyto škodovky absolutně nejčastějšími vozy na našich silnicích. Byl to prakticky poslední typ škodovek, které si mohl zručný mechanik–amatér opravit v celém rozsahu v domácí dílně (oproti současným autům, které je často nutné připojit na počítačovou diagnostiku, jinak je i nejzručnější mechanik bez šance). Za velkou výhodu považují někteří motoristé zadní náhon před motorem – vůz často dobře projede i tam, kde vozy s předním náhonem nemají šanci (např. blátivá cesta, hluboký sníh ve stoupání apod.). I z tohoto důvodu si lidé na vsích tato zastaralá auta stále drží. Je to prapodivné, ani ani tolik let po tom, co jejich výroba skončila nevidí za tyto staré plecháče v této kategorii náhradu a plně jim jejich jízdní komfort postačuje. Ještě i dnes je tedy tu a tam potkáme. Jiná skupina motoristů naopak tuto koncepci zavrhuje jako nebezpečnou (žádné airbagy, měkká karoserie, ostatně, jako všechna stará auta...).

1977 Přestože normalizace pokračuje dál, jako by se nic nedělo a lidé jsou rezignovaní, v podzemí se začínají objevovat skupiny lidí, kteří se snaží otevřeně vystupovat proti režimu. Sdružují se a zakládají Chartu '77 jejíž lídrem je Václav Havel. V reakci na to komunisté demonstrativně organizují tzv. Antichartu, která má dokázat to, jak jsou jí občané věrní a pohrdají těmito "zrádci". Antichartu jsou nuceny podepsat všechny nejvýznamnější osobnosti ze všech oblastí života pod hrozbou vyhazovu z práce a zákazu činnosti. Tento pamflet tak podepisuje tisíce lidí, pořádají se masová shromáždějí a podpisové akce na různých místech republiky. 99% oslovených se tak rozhodne Antichartu raději podepsat a celá akce se stává jedním velkým divadlem a demonstrací moci Komunistické strany.

Pro počítače se začíná používat označení PC - osobní počátač a vychází první číslo počítačového časopisu - Personal Computing Magazine. Je vynalezeno a vyrobeno první CD. U nás samozřejmě o těchto věcech nemá nikdo ani ponětí.

1978 Na papežský stolec nastupuje papež Jan Pavel II. a v církvi se objevuje nový směr - ekumenismus, cesty k usmíření a jednotě.

V Praze je otevřena nová trasa metra A v úseku Dejvická - Nám. Míru.

1980 Americkým prezidentem se stává po Jimmi Carterovi Ronald Reagan. V Polsku vypukají nepokoje a boje proti komunistickému režimu. Revoluce je však i tam násilně potlačena a je vyhlášeno stanné právo. Mezi Íránem a Irákem začíná zuřit osmiletá válka. V Praze je otevřen palác kultury (1981). V roce 1982 umírá dlouholetý vůdce SSSR Leonid Brežněv, kterého nakrátko střídá Andropov a záhy Černěnko. Světová vojenská síť arpanet přechází na protokol TCP/IP a je založena internetová síť, propojeno je prvních tisíc počítačů (1983). V roce 1981 firma IBM uvádí na trh přelomový model s procesorem Intel (desktop, monitor ě klávesnice) a definitivně se pro něj vžije označení "osobní počítač". Dokončena je stavba metra A na Želivského. Zastaralé autobusy začínají pomalu nahrazovat nové Karosy.

1982 Na západě se objevují první počítače s myší (Apple). Na snímku je model PC IBM z roku 1983. U nás tyto stroje samozřejmě téměř ještě nikdo neznal nebo je měli jen největší podniky a byly velmi drahé. Jejich ovládání, možnosti a výkon se s těmi dnešními nedá samozřejmě ještě vůbec ani trochu srovnávat. Dnes by nebyly ani hračkou pro malé děti. (Ostatně stejně tak se o těch našich dnešních vyjadřují naši vesmírní přátelé). Na západě vychází první CD disky.

1985 Novým nejvyšším představitelem SSSR se stává liberální komunista Michail Gorbačov, které zahajuje navzdory nevoli některých soudruhů radikální přestavbu fungování komunistického režimu, který se začíná stále více uvolňovat ze stagnující křeče a otevírat se. Poprvé dochází ke zmírňování studené války mezi východem a západem a začíná se hovořit o spolupráci. Uvolnění poměrů má vliv i na církev, vydán je konečně i novočeský překlad Bible, který nahrazuje dosud užívaný Kralický z roku 1579. V průmyslu se zavádí nové technologie, otevírá se třetí trasa pražského metra B v úseku Smíchovské nádr. - Florenc.

S více než desetiletým zpožděním se u nás objevují první videorecordery na VHS kazety a videopůjčovna. Dosud však 90% obyvatel nemá ani barevnou televizi (přestože barevně vysílá už dávno), natož video. Po roce 1987 už ji ale vlastní třetina domácností. V obchodech se objevují první CD disky. Vzniká moderní internetová síť (1983 - komerční zavedení TCP/IP, DNS, 1984 - propojeno prvích 1000 PC a v roce 1987 už 27000 PC na celém světě), webové stránky však dosud neexostují, celý projekt je jen ve stádium vizí. Na populární scénu nastupuje nová generace a "husákovi děti" začínají dospívat.

1987 Podobně jako před 20 lety, opět roste krize komunistických ideálů, zvláště mezi mladou generací. Tentokrát již komunistům nikdo nevěří, režim je zchátralý a jemu samotnému dochází dech. Roste nespokojenost a ti nejodvážnější neváhají organizovat veřejné demonstrace, které jsou ale znovu násilně potlačeni. Tomu, že by se režim měl brzy zhroutit však věří jen málokdo. V následujícím roce demonstrace pokračují a nabývají na síle.

Ronalda Reagana střídá nový prezident USA - George Bush st. Také u nás se objevují již první jednoduché osobní počítače, i když zatím bez připojení k internetu. Barevné televizory nahrazují v domácnostech černobílé.

1988 Na trh přichází v této době revoluční model automobilky Škoda - Favorit, na něhož se stojí dlouhé fronty. Vyrábí se až do roku 1995, kdy jej nahrazuje vylepšený model Felicia. Některé střední školy již pořádají počítačové kurzy.

1989 Ve střední Evropě se masově šíří vlna odporu vůči komunismu a revoluční nálady vrcholí i u nás. Příležitostí k dalším, tentokrát už masovým demonstracím se stává výročí boje studentů za demokracii v listopadu 1939. Revoluční vlna zasahuje i komunistickou Čínu, kde je však na náměstí v Pekingu krvavě zmasakrována. U nás pokojné protesty dosahují také masových rozměrů a situace se stává neudržitelnou. Opětovný zásah armády je však již nereálný, v Rumunsku však probíhají krvavé boje. Po několika týdnech vyjednávání jsou komunisté nuceni vyklidit pozice. Vůdcem revoluce se u nás stává především Václav Havel, bývalý disident, který je koncem roku zvolen prvním Československým prezidentem.

Život v socialistickém teráriu

Jaký byl život za socialismu? My starší si to dobře pamatujeme, ale mladší to znají jen z vyprávění. Dlouhá léta po revoluci panovalo tápání, jak se postavit k nedávné minulosti, jak ji vyučovat a vykládat dětem. V poslední době pod tlakem nové kapitalistické a konzumní propagandy převládá spíše jednostranný pohled na tuto dobu a sugestivně se líčí jen to, co bylo horší, ale zcela se mlčí o tom, co fungovalo tehdy lépe, než dnes. Děti tak získavají poněkud zkreslené představy o životě za socialismu. Přestože mnohé věci fungovaly lépe, než v porevolučním kapitalistickém režimu, komunisty zavedený režim nebyl ospravedlnitelný, protože nebyl legální (demokratický). Jak se žilo průměrným lidem? Nejlépe by to asi vyjádřilo rčení - "smrádek, ale teploučko", zatímco dnes silný vítr, ale boj o každodenní chleba. I když nakonec, ani ten silný čerstvý vítr nemusí být čistý a může to být pěkný smog.

Hlavními negativy tehdejšího režimu byla právě jeho nelegálnost, kdy nebyla možná svoboda názoru, vyznání, pohybu a podnikání. Vedlejším pak menší výběr zboží a surovin, nedostatkové zboží (i když tady je pravda, že Československo na tom nebylo zase tak zle - nebyla sice zdaleka taková nabídka, jako dnes, nicméně lidé měli většinou vše, co potřebovali a žádná chudoba neexistovala). Tato negativa byla naopak vyvážena sníženou kriminalitou, větším pořádkem, sociálními jistotami, klidem na práci a zabezpečením obyvatel, kdy nikdo nestrádal, za ničím se nehonil a nežil na ulici. Lidé také měli na sebe mnohem více času, než dnes, neexistovala honba za ničím a lidé měli mnohem více času věnovat se svým koníčkům, zejména tolik oblíbenému chalupaření a chataření, kdy se během každého výkendu města pravidelně vylidnila a lidé uprchly ven.

Byl to takový život v uzavřeném teráriu, jehož obyvatele vychovávala jako zvířata v ZOO Komunistická strana. Kdo byl poslušný, neříkal svůj názor a poslouchal, byl v pohodě. Kdo se aktivně zapojoval do akcí Komunistické strany, ten měl dokonce výhody a osobní prospěch. Kdo ale říkal své názory nebo dokonce kritizoval Komunistickou stranu, byl stíhán a vězněn jako nepřítel socialismu. Tržní hospodářství bylo nahrazeno plánováním v pětiletkách a konkurence byla nahrazena oslavou režimu a strany, která byla v přátelství se Sovětským svazem "na věčné časy" zárukou šťastného života a prosperity. Realita byla sice jiná a byla to jen hra a přetvářka, památky chátraly, nikde se neinvestovalo, ale pokud někdo netoužil cestovat, byl nejspíše štastný a spokojený. Na druhou stranu lidé neztratili smysl pro humor ani v této době, ba k němu měli dokonce, řekl bych, ještě větší motivaci a i přes omezené možnosti se dovedli více bavit, často právě na účet Komunistů. Neexistovala tu nějaká nudná šeď a kulturní úpadek, jak jej prezentují něteří lidé dnes. Právě naopak, během normalizace byla česká kultura v plném rozkvětu, i když v rámci tehdejších možností.

Pokračovat