Okamžiky věčnosti

Vojenský režim

1438 Habsburkové se opět po delší době chápou moci, Albrecht Habsburský byl po smrti svého otce vychováván Zikmundem, jehož jedinou dceru Alžbětu si vzal i za ženu. Zikmund Albrechta také určit za svého nástupce. Albrecht byl tedy po delším úsilí a počátečním odporu české šlechty korunován českým králem i králem uherským a německým. Tak předali Lucemburkové vládu Habsburkům.

1448 Habsburkové však znovu upevňují feudalismus a opět sílí i vliv církve, což vyvolává nevoli české šlechty. Jiří z Poděbrad, šlechtic a hejtman mladoboleslavského kraje, který nepříslušel k žádnému vládnoucímu rodu také vytušil hrozící nebezpečí. Nebyl nikdy příznivcem radikálních řešení, nestál na straně radikálních husitů ani církve, stal se ale sympatizantem a později i vůdčí osobností umírněných husitů. Se svým vojskem se zmocňuje Prahy s cílem pokusit se o obnovu Českého království. Na jeho straně sice stojí šlechta, ale proti němu stojí silná církev. Králem je raději zvolen dosud 13ti letý syn Albrechta Ladislav Pohrobek, avšak zemi ve skutečnosti řídí Jiří, který se snaží udržovat rovnováhu mezi církví a husity a dohlížet na dodržování uzavřených dohod a náboženské svobody.

1453 Cařihrad je dobyt Turky, přejmenován na Istanbul a Turci rozšiřují svou říši po celé jihových. Evropě. Mezi Francií a Anglií končí stoletá válka a Francie vítězí a stává se největší Evropskou mocností. Je vynalezen střelný prach a v Evropě se začíná šířit i další novinka - knihtisk z kovových matric.

1457 Mladý král předčasně umírá na leukémii, to už je však navzdory očekávání Jiří sněmem korunován. Nejen zástupci šlechty, ale díky úplatkům, slibům a pod nátlakem výhrůžek i hlasy části církve. Nadále prosazoval umírněnou a tolerantní politiku, podobně jako v osobním životě (obě jeho ženy byly katoličky). Sám totiž pokládal husity dosud za součást katolické církve, další nová náboženství však netoleroval. Chuť církve po moci se však zastavit nedalo a přes všechnu snahu se stává pro papeže a katolické panstvo nepřítelem. Vzniká tak proti němu koalice církve a měst.

1466 Papež uvrhl Jiřího do klatby a vyslal proti němu křížovou výpravu. Toho využívá ctižádostivý uherský král Matyáš Korvín (jeho bývalý zeť), který je uznán Moravou a částí Čech většinou za českého krále. Jiří zůstává vládcem pouze nad husitskou oblastí země a jeho šance na udržení koruny a vlastní dynastie jsou mizivé. Vládu tedy nabídl raději Vladislavovi II. z polského rodu Jagellonců, kteří o ni již dlouho usilovali.

1471 Po náhlé smrti Jiřího se tak stává současně králem Matyáš Korvín na straně katolického panstva a části šlechty i Vladislav II. na straně kališníků a části šlechty. Celá léta vedou spolu boje o moc a České království je rozděleno i neustálými konflikty husitů s katolíky. I přes výbojnou Matyášovu povahu a jeho převahu se mu však mírného a slabšího Vladislava vyhnat ze země nepodařilo. Teprve za osm let po vyčerpávajícím boji a jednáních dochází k uzavření míru mezi katolíky a husity, v zemi však stále vládnou dva panovníci a království je rozděleno.

1483 Slabý Vladislav se však po uzavření míru začal sbližovat s katolickým panstvem, což se rozhodně nelíbí husitům. V Praze sílí mezi lidem nepokoje, šíří se povstání husitů, kteří nechávají popravit konšele, vyhání mnichy a katolíky. Znovu se šíří i morová epidemie.

1485 Utichly konečně velké boje mezi katolíky a husity je uzavřen definitivní smír, dohodnuta byla náboženská tolerance mezi nimi. Dochází tak ke konečnému zlomení monopolu církve. Napětí mezi katolíky a nekatolíky však ve společnosti přetrvává i nadále. Lidé však začínají obracet svoji pozornost od náboženství a jednoduché víry k hlubšímu poznání světa, od církve, která pro ně byla vším k širšímu chápání světa.

Důraz se klade více na rozumové poznání, na vlastní svobodnou vůli, světské a vnitřní hodnoty, sebezdokonalování. Je prosazována individualita a svoboda jedince proti diktatuře církve a asketismu, ale i proti feudalismu, prosazuje se kultivování osobnosti a života. Jestliže dříve převládal názor, že nade vším je Bůh a vše je boží vůle, nyní již to nestačí - člověk chce být sám tvůrcem svého osudu. Světovláda církve byla sice zlomena, ale o to více rostou boje šlechty a měst o moc v zemi. Moc panovníka byla omezena sněmem, vytváří se byrokracie.

Závišova píseň a další citáty

Pokračovat